JAK JSEM PROŽILA JEDEN Z PRVNÍCH ZÁZRAKŮ
Pár slov pro všechny, kteří se ztratili
Od malička jsem se potýkala s pocity méněcennosti a tak jsem v životě neustále usilovala o úspěch a uznání, nikdy jsem neměla dost, nikdy jsem se necítila dost. Dostala jsem se do kleští. Uvědomovala jsem si absurditu celého snažení, nebylo ale v mých lidských silách to změnit. Mohla jsem změnit činnost, vybrat si školu, kterou budu studovat, ale nedovedla jsem změnit prožívání. Dokola jsem podobné situace prožívala podobně. Touha po úspěchu neustávala a díky omezeným lidským schopnostem tlak vzrůstal.
V jednu chvíli jsem tak chodila do práce na plný úvazek, dodělávala VŠ, měla agenturu na hlídání dětí s kamarádkou a doučovala angličtinu. Z častých obyčejných nemocí se staly chronické a já vyčerpaností padla. V průběhu tří let se přidávaly další a další potíže jako třeba zánět žaludku, neschopnost přijímat potravu, těžké deprese, všemožné nevysvětlitelné fyzické i psychické bolesti.
Sebe léčení
Přečetla jsem mnoho knih podle kterých jsem se sama léčila. vizualizace, meditace, autohypnozy a další vyčtené praktiky včetně změny jídelníčku a cvičení zabraly po určitou dobu. Po rozchodu s přítelem jsem začínala od začátku. Tentokrát jsem to neustálá bez terapií, v první vlně převládaly spíše fyzické bolesti, po rozchodu se přidalo mnoho psychických, navštěvovala jsem různé terapeuty klidně i 4 krát týdně. Stav se opět pomalu zlepšoval. Nastala ale ještě třetí vlna zhroucení, která byla ze všech nejtěžší. Prošla jsem depresemi, které jsem do té doby nikdy nezažila. Neexistoval žádný smysl, žádné východisko. Nic co jsem znala nezabíralo.
Pochopila jsem, když jsem přišla na způsob jak
Po překlenutí nejhorších stavů, po pár měsících jsem teprve pochopila, proč potřetí. Pochopila jsem, až když jsem přišla na způsob, jak z toho ven. Život mě doslova donutil k tomu, abych se všemu otevřela a bolest a vše co s tím souviselo bezezbytku přijala.
Vzpomínám na jedno z mých prvních přijetí. Ležela jsem v posteli strachy bez sebe, tlaky obrovsky vzrůstaly a já si myslela, že to nepřežiju. V tu chvíli se to stalo, když jsem už neměla žádnou sílu vytvářet odpor a snažit se o cokoliv. Najednou jsem se otevřela a přijala. Stal se malý zázrak. Ocitla jsem se v situaci, kdy došlo tak k obrovskému tlaku, že zbývala snad jen smrt nebo přijetí. Přijala jsem, že v takových velkých fyzických a psychických bolestech budu žít do smrti. Asi deset minut jsem měla panický záchvat pláče, projížděly mnou elektrické proudy a pak všechny bolesti a strachy byly pryč.
Tady nastal obrovský zlom, začala jsem chápat. Pochopila jsem, že když přijmu, neznamená to, že v zuboženém stavu budu žít nadosmrti. Znamená to svobodu, energie se vyrovnají a tíha zmizí. Od té doby v mém životě procesy přijímání nabírají na obrátkách. Do života mi přišla další pochopení díky kterým lze přijímat bez toho, abych padla na samé dno.
V čem byl problém
Došlo mi, že do té doby jsem ve svém životě stále vytvářela odpor. Jakýmkoliv záměrem vzniká protipól. Každý záměr pro tělo vytvořil zároveň podvědomý strach ze selhání, tlak na výsledek, vznikl tlak, že musím najít sílu v tom pokračovat, tlak, že to je jen na mě a mé vůli, atd. Když si totiž Postavíme vzdušné zámky, má to vždy i svou druhou stinnou stránku. Při stavění snu jsme stále v egu, buď něco chceme a nebo nechceme, odmítáme. To jsou dva protipóly ega, dualita. Když dáme záměr pro to, co chceme, automaticky se pod tím skrývá i to, co nechceme a vzniká tlak.
O soucitu a řešení
A tak jsem pochopila, že řešení spočívá v přijetí a že přijetí bez pochopení není možné, pokud se nenacházíme na dně, kde nám nic jiného nezbývá. Vše je nějaká forma energie. I zátěž z celého procesu poznávání, kterou si v sobě neseme je energie. Energie nejde vymazat, ta existuje, co je ale možné je to, že ji můžeme proměnit. To je možné v soucitu díky pochopení situace. Když pochopím, vnímání se překlopí do chápající roviny a s pochopením situace se probudí soucit, který přijetí usnadní.