Smysl utrpení

Větší či menší nespokojenost nás provází celým životem, dává nám impulz ke změně. Bez nekomfortu by změna nebyla možná, a protože jsme se sem narodili, abychom prošli nějakým vývojem, nespokojenost je naším denním chlebem.

Někdy se stává, že nespokojenost začne narůstat a promění se v silnou bolest, můžeme tomu říkat utrpení. To je nám tak špatně, že jsme už ochotni udělat cokoliv, čím bychom si ulevili. Pro lásku k sobě jsme potom schopni učinit i velmi silná rozhodnutí, která mohou být bolestivá, ale sami víme, že pro to, abychom přežili, musíme tyto kroky učinit. Často jsme totiž schopni ve svém životě něco změnit, až když překročíme určitou hranici lidské únosnosti.

Někdy se stává, že žijeme v utrpení a neznáme cestu ven. Můžeme prožívat obrovské fyzické bolesti nebo trpět psychicky. Do takového stavu se dostáváme, když přijdeme o to, na čem/na kom jsme si budovali své jistoty, svou sebe hodnotu, na čem jsme byli závislí. Potom se v nás totiž vytvoří rozpor: něco chceme zpět, po něčem toužíme, ale už to nemůžeme mít. Ať se jedná o rozchod, úmrtí, ztrátu majetku, ocitneme se na samém dně. Je to právě tento rozpor a neustálý odpor k přijetí situace, který vytváří utrpení.

Utrpení nás vede k pochopení, vede nás k tomu, abychom dovedli přijmout. Někdy je bolest tak nesnesitelná, že přijetí přijde samo, protože je jediným řešením, kdy člověk už nemá sílu jakkoliv vzdorovat a protože tak moc trpí, začne toužit se z toho dostat za jakoukoliv cenu a tak se stane, že pro nejvyšší lásku k sobě je schopen unést celou tu tíhu situace a přijmout bezezbytku. Chápe, že pokud by to neudělal, balancuje na hranici života a smrti. A jakmile naskočí na tuto cestu poznávání, život ho bude přivádět k dalším pochopením, aby se dovedl odevzdat a přijmout třeba věci související.

S přijímáním se začneme uzdravovat. Není tam už nic, co by tvořilo rozpor. Když něco přijímáme, nejsme oběti, když například příjmu, že už nikdy v životě nebudu chodit, neznamená to, že nikdy chodit nebudu. Je to jen strach a naše přesvědčení, které tvoří tak silné emoce a když se přijmou, emoce odezní, pak je možné vidět jasně.

Utrpení má hluboký smysl, popostrčí nás tam, kde máme být, dovede nás dostat až za hranice obyčejného lidského chápání. Utrpení je možné překlenout s obrovskou laskavostí a něhou k sobě. Tam nás totiž utrpení dostane. Tak to bolí, že se začne přirozeně vytvářet soucit k sobě samému. Začneme chápat, že není v našich silách okolnosti změnit a že jediným východiskem je smíření. Protože to tak bolí, najednou dovedeme přijmout různé těžké emoce v podobě křivd a ublížení právě pro vyšší cíl, pro lásku k sobě.

A jakmile okusíme kvalitu energie lásky a soucitu, náš život už nebude nikdy stejný jako dřív. Přirozeně začneme k podobným prožitkům vyhledávat cesty. Začneme toužit po životě v lásce, pravdě, přítomnosti. Budeme vědět, že to je možné. Budeme vědět, že toto je to, proč žijeme.