Postupné krůčky k ucelení <3

Právě jsem pochopila z jakých principů funguje ego v té úrovni, kde se teď nacházím a co jsem potřebovala přijmout, abych se mohla začít ucelovat.

Žijeme v dualitě, každý záměr má svůj protipól. V těchto protipólech žijeme. Je to buď dobré a nebo špatné. Toto jsou mantinely ega, které způsobují, že se točíme v kruhu a neumíme z něj vystoupit, protože se nedovedeme dostat za hranice těchto mantinelů, za kterými se ukrývá chápání nepodmíněné lásky. Nevnímáme tak, abychom přestali rozlišovat věci na dobré a špatné. Místo neutuchajícího vystupování vůči ,,špatným" věcem a bojování, honby za ,,dobré" věci v sobě tyto protichůdné potenciály proti životu můžeme začít usmiřovat.

Do teď mi vyvstávaly emoce, které vyvolávaly pocity utrpení, zmaru, oběti. Přijímala jsem je tak, jak to bylo možné. Tato doba ale již umožňuje kompletní pochopení svých tváří ega a mnohé věci ve svých životech tak můžeme přestat žít.

Ráda bych tu sdílela prožitky o vlastních pochopeních toho, proč jsem se celý svůj život od malinka děsila kritiky. Ve škole jsem byla extrémně úzkostlivá. V 1. a 2. třídě jsem byla vystrašená, na druhém stupni se mi trochu ulevilo, ale začala jsem se projevovat v té opačné polaritě - vše dokázat dokonale.

Až teď jsem přišla na to, jak u sebe přestat pocity strachu z kritiky prožívat. Jakmile se přijaly vnější nánosy zbytnělých emocí, začala se pomalonku odhalovat podstata věci. Na povrch začaly vyplouvat emoce, jež prožívá agresor - ten, který kritizuje. Vyvstala mi prvotní nastavení své bytosti, že potřebuji mít vše absolutně dokonalé, vše podle sebe, nepřipouštět názory jiných lidí, protože ten můj je vždycky nejlepší, emoce velké agrese při nedodržení mých vizí atd.

Jde o to, že jsem pochopila, že mám strach, že se ke mě někdo takto neuctivě bude chovat a absolutně nerespektovat mou osobu, protože sama jsem v minulých inkarnacích tyto touhy ega naplňovala.

Karma pak zajistila, že se mi to vrátilo proto, abych pochopila toto jednání proti životu a dovedla přijmout ne jen emoce které agresor způsoboval, ale toho agresora v sobě.

Dlouhá léta jsem to neviděla, protože jsem se pohybovala v těch rovinách oběti a bylo potřebné se nejdříve vypořádat s touto zátěží. Když mi ale přišly nové informace vše do sebe zapadlo.

Cítila jsem se svobodná, protože mi došlo, že vše neláskyplné na světě vytváříme my samy. I když už jako ti agresoři často nežijeme, protože jsme prošli vývojem, agresora máme v sobě a reflektuje se v nás emocemi, které zabraňují přijmout sebe, a tak chování i druhých lidí a žít v míru.